12. 1. 2016

Jak se učit - nevšední pojetí!

Zdravím všechny návštěvníky čtenářova koutku, ty nové tu vřele vítám a ty staré prosím o velké prominutí, že se na mém blogu teď dlouho neobjevil žádný článek, který by si mohli počíst. Vysoká škola je sice během semestru super lehárko, kdy se články a nápady množí, ale zkouškové období je taková ta mrcha, co vás nenechá ani trochu vydechnout. Ostatně to je skoro každé větší učení - i třeba maturita, co čtvrťáci? A protože mám toho .. nebudu sprostá, HLOUPÉHO studia plný kecky, ale bohužel i plnou kebuli, rozhodla jsem se prokastinovat nevšedním způsobem - napíšu vám návod, který vám upřímně nikdo nahlas neřekne! Nevšední pojetí toho, jak se správně naučit na zkoušky!

Dělejte si kamarády - kvůli zápiskám

Né vážně - tohle možná vyzní špatně, zvrhle nebo jakkoliv, ale vzpomeňte si na ty machýrky, co celej rok nic stejně nedělali, ale nakonec to vyšvihly i na dvojku. Jak? No prostě si dokázali udělat kamarády na správném místě! A ono to vážně takhle nějak funguje, kort třeba i na vejšce. VŠ je totiž dost krutá divočina se zákonem džungle - všichni se starají o sebe. Teda ne, pokud si tam uděláte kamarády tam, kde je to potřeba. Teď se vám možná nabízejí šprti, ale to není úplně přesně to, co chcete. Nebo jako jo, šprty chcete, ale myslete na to, že ty kamarády nemáte jen naoko, musíte s nimi vážně vycházet - hledejte lehký nadprůměr. Nicméně ať je to zvrhlé jak chce, vážně si nevybírejte někoho, koho byste nejradši sekli po kebuli zmrzlým Huskym! To nedáte, nezvládnete to. Chtějte kamarády, kteří se s vámi o zápisky podělí rádi - ne někoho, komu za to budete muset něco dát! To je zdroj úspěšného proplutí alespoň většinou studia.

Nechoďte na první termín 

Opravdu to nedělejte, pokud si nejste na 10000% jistí, že tohle dáte bez problému i ze zápisků a tak. Nechte si na to svůj čas, ale přiměřeně, jinak dojdou termíny a jsi v háji stejně. Budete se moct zeptat ostatních jak to šlo, jaký byl styl zkoušení atd a zjistíte, jestli jdou použít TAHÁKY. Zjistíte si skupinové ale i individuální pocity z celý zkoušky a máte možnost podle toho upravit ty svoje. Taky třeba zjistíte, že půlka zápisků je prakticky k ničemu a že si něco musíte dohledat - a stejně tak zjistíte, KDE to máte dohledat. Ať si profesoři říkají, že první skupina to má snazší, protože bude tolerantnější, jak chce, málo kdy se to vážně odrazí ve velkém na skutečné "protekci". Není to moudrý, jít tam s půlkou v hlavě, když ani nevíte, jestli ta půlka je správná. A u testů se taky dozvíte, jestli třeba rozděluje na skupiny, jestli má test víc stran, tvar otázek a všechny potřebné věci hlavně i pro další bod: 

Tahákujte, jen pokud to ale je možné!

Není moc chytrý přijít s tahákem na ústní zkoušení, logicky. Takže o volbě použít tahák musíte taky dost přemýšlet. Když si dopředu zjistíte, co bude v testu a nebo dokonce PŘESNÉ znění otázek, tak můžete použít jednoduše opakování dokud si to nenašptáte aspoň ve frázích, nenapíšete na "potítku" a pak to nějak před profesorem dáte dokupy do vět. Nicméně na písemné zkoušení jsou taháky často i nejvyšší nutností. Jenže teď jak. Jak na ten perfektní tahák. Musíte vymyslet hned několik věcí - na co to napíšete, jestli ručně nebo vytisknout, formu toho jak si tahák napíšete ale i KAM ho schováte. My holky to údajně máme snazší, protože máme místa, kam si muži nemají právo sáhnout, ale věřte, tak snadný a jednoznačný to není. A hlavně, ani tam to není neviditelné! Pečlivě si musíte promyslet, jak ho použijete, ale aby to bylo poznat co nejméně. Měla sem ve třídě i takové borce, co si to četli rovnou z telefonu. No, proti gustu.... 


V literatuře čtěte jen to, co je v okruzích 

- pokud je máte stanovené, je zbytečné se učit něco navíc. Znám to z vlastní zkušenosti. Jen málo kdy ohromíte učitele znalostí něčeho mimo stanovené téma, pokud nemáte volnou řeč. Kort při písemkách se vás nebude ptát na nějaké věci okolo, protože otázka se zaměřuje jen na určitou znalost. Takže pokud se ptají kdo založil ______ (ano, skutečně mě teď nenapadá nic, na co bych dokázala odpovědět :D), tak chtějí jméno, ale ne, že měl 3 syny, manželku a červený auto s hypotékou. Chtějí jméno a příjmení, možná data narození a smrti. A taky! Neučte se poučky doslovně, bude jim totiž jasný, že ve skutečnosti víte pěkný kulový - a v ústním zkoušení to můžou pekelně využít proti vám. Přesněji větou "Uveď mi nějaký příklad ze svého života, Popiš mi to svými slovy nebo A jak tomu rozumíš ty?". Není pak snadné dělat, že vám to ZROOOOVNA vypadlo, stejně vám to ani nesežerou.

Nestresujte sebe, ale ostatní 

Proč? Můžou pak podat horší výkon než vy a to vás někdy může vysekat z bryndy! Teď mě ale prosím neberte jako nějakou necitelnou svini! :D Nemyslím to tak, že jim budete říkat a psát, že to nedaj a že sou v loji. To by bylo fakt odporný. Je to spíš tak, že se musíte na jejich nervozitě vy posílit, aby nebylo vidět, jak moc v háji z toho jste sami! Když budete říkat, že vám to je jedno a tak, budou si oni říkat, jak z toho může bejt tak klidná/ý dyť je to těžký, to nedám. Tohle je pak může hlavně při ústních hodně ochromit, že nepodají takový výkon, jaký chtěli, ale nemyslím, že hned vybouchnou. Vám to ale pak dá značnou podporu v tom, že po horším výkonu váš průměrný výkon může mít velký úspěch.

Co jde, to okecávejte

Pokud jste ukecaná povaha tak, jako já, tenhle bod vám nebude dělat problém. Okecávání je super způsob, jak toho říct co nejvíce, i když to třeba nebude dobře nebo dokonce ani k tématu. Někteří profesoři preferují to, když mluvíte a řeknete blbost, než když ste zticha, abyste náhodou neřekli nějakou volovinu, i když ve finále to může být dobře. Tohle vám potvrdí spousta studentů, hlavně u těch přísných to tak bývá hodně často. Nemají rádi ty, co tam jen dřepí a nedaj dohromady ani to, co mají napsaný na papíře, často ani zadání. Kecejte, a kecejte dokud vám neřeknou, že to stačí. Pak teprve je čas na to, dělat "blbce", jako "jééé, to jsem přesně myslela" nebo "no já to myslela jinak, ale nevim jak to vysvětlit." - to oni milují! :D

Kašlete na barvičky

Pokud nemáte vyloženě fotografickou paměť nebo paměť na vlastní zapisování, nějaký vybarvování a schémátka jsou vám k prdu. Akorát si vyplácáte zvýrazňovače, nálepky a fixy. Jooo vypadá to krásně a možná bych něco takovýho dělala při nudě na přednášce, pokud bych na nějakou šla. Ale vyloženě to ničemu nepomáhá, kromě zvyšování počtu lajků na instagramu kvůli barevnosti a hashtagům. Pak už, pokud máte nějaký zasazený systém, to může pomoct jen přehlednosti - ale nic se nemá přehánět, omalovánek je teď v knihkupectvích víc než dost na to, aby to muselo bejt stejně ve vašich zápiskách. 

Zkuste donutit učitele, aby si vás zapamatoval

Nejlepší je, udělat DOBRÝ dojem na učitele už před zkouškami, protože vám to může slušně nahrát i potom. Mít dobré jméno u profesorů pomáhá hlavně v případě, že najednou máte faaakt velký okno a nemůžete si nic vybavit - nebo se na to prostě vykašlete a to, že máte okno jen děláte. Oni si to totiž často vysvětlí jako dočasný zmatek hlavně odůvodněný stresem, pokud vyloženě neplácáte kraviny. Když se tak nějak blížíte tomu, o čem máte mluvit, často jim to stačí alespoň na 3ku. Všechno ale závisí na tom, kolik osobnosti do toho vložíte. Váš výkon musí bejt totiž stejně osobitý, jako váš projev na hodinách, aby bylo vidět, že jste to pořád vy!

Takhle nějak si představuju prokrastinační článek o učení, na který sem se tím pádem dost vybodla! A ne, sama se těma radama pokaždé neřídim, někdy mám fakt takový bobky, že se prostě šrotim, co jinýho mi zbejvá?! Hlavní je, se z toho NE-ZBLÁ-ZNIT!

Jaký postup učení máte vy? Obejvují se známky prokrastinace stejně jako teď u mě tímhle článkem? :P Doprovází vás rezignace nebo spíš heslo "fuck it all"? Podělte se do komentářů!!!

4 komentáře:

  1. Skvělý článek! Pobavila jsem se. :) Můžu se zeptat, na jako vysokou chodíš??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to byl hlavní účel článku, vás pobavit! :) Chodím na Ústeckou univerzitu, UJEP, tady také bydlím :) Už připravuju něco jako "moje bio" k logu, ale nějak nevím, které informace mám zařadit, tak ho ještě nechci zveřejnit :D :(

      Vymazat
  2. Prima článek. První bod zní hrozně, ale je pravda, že je dobré znát lidi, na které se můžeš obrátit. Čím víc schopných lidí člověk na VŠ zná, tím je to asi lepší :D
    Jsem zatím v prvním semestru, ale musím říct, že většinu tvých rad asi nevyužiju. Chodit na první termín je u nás naopak výhoda. Většinou bývají lehčí a info o struktuře testu a o formě zkoušení lze získat od starších. Opisovaní (podle mě) nepřichází v úvahu. :D A donutit učitele, aby si nás pamatovali, když je nás na oboru 500, to bych musela asi přijít na zkoušku/seminář nahá :D
    Ale s barvičkama souhlasím. Není to tak účinné, aspoň na mě, jak se tvrdí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Jo, ono to není ani tak jako návod, jako spíš takový to odkoukání z už 2. prváku,který absolvuji a taky spíš jen tak pro pobavení :D Ale věř, že některý obličeje si profesoři fakt zapamatujou - taková story z loňska, kdy jsem při přednáškách byla tak aktivní, že profesor už znal mojí "povahu" a přizval si mě na soukromou konzultaci, protože chtěl pochopit, proč jsem si vybrala jedno téma na seminárku, protože podle něj, se ke mě absolutně nehodilo :D a to četl asi 30 seminárek předemnou a věděl o koho jde :D

      Vymazat