27. 8. 2016

Dobrý den, jsem Candygirl

Studentská léta jsou prý jedna z těch nejlepších. Tvoříme si kamarády, nacházíme lásky, poznáváme nové a nové věci a utváříme si zážitky na celý život. Co vám ale moc lidí neřekne je taky to, že to jsou léta děravé kapsy a nedobrovolných diet z důsledku nedostatku peněz. A jak spousta vysokoškoláků ví, není snadné najít brigádu, která vám kooperuje se studiem, je za dobré peníze a nevycucává vás z volného času (obvykle máte na výběr pouze jednu z možností). Mě Bůh nadělil příležitost pracovat v nejsladším obchodě, který tady u nás v Ústí najdete - Dobrý den, jsem Mau a pracuji v ...
Teď si asi říkáte "So lucky, taky bych chtěl(a)", ale věřte mi, každý den v té místnosti je pro mne peklo a několik hodin odříkání! Ale to předbíhám, nejdřív bych taky ráda řekla, že tenhle článek NEMÁ sloužit jako reklama! Jde pouze o kus z mého života, o který bych se chtěla podělit, a zároveň o dost výrazný milník v mém životě - konečně fakt pracuju... 
O otevření CS (ne, counter strike to není), jsem se dozvěděla jak jinak, než z Facebooku. Né, vlastně kecám, ještě dřív jsem kolem toho šla s maminou a viděla jsem zatím jen tapety a venku první banner a říkala jsem "Whaaat, tak to bude pecka!".
Abyste rozuměli, tak si již několik let píšu s několika lidmi z různých koutů světa, především z těch anglicky mluvících a vždycky jsem jim hrozně záviděla jejich sladkosti a chtěla je vyzkoušet, dokonce mi jedna z kamarádek, která bydlí v Americe, chtěla poslat balík, plný těch dobrot, ale poštovné by ji vyšlo jako dárek k narozeninám, svátku, Vánocům, Chanuce, Velikonocům, Halloweenu, upálení Jana Husa a začátku 2. sv. v. dohromady, takže z toho sešlo
Proto byl CS pro mě takový menší achievment - splní mi sen ochutnat Ameriku a být zase o krok blíže Anglii, což je moje vysněné místo k žití. Takže jsem pak googlila a bookovala (můj výraz pro stalkování čehokoliv na FB, i když v angličtině to znamená zcela odlišnou věc) a zjistila si všechno potřebné info ohledně otvíračky a sortimentu
Co jsem si ale nezbookovala a musela mi to oznámit moje milovaná spolužačka a kamarádka Verunka bylo to, že CS hledá brigádnice - to je prostě MUST HAVE a achievement complete v jednom! Takže jsem samozřejmě poslala životopis a snažila se být milá, schopná, vtipná a takový ty kecy.
No, a jak napovídá titulek - VYŠLO TO. Nyní už jsem zhruba 14 dní zaměstnankyní Candy Store a moji přátelé mě oslovují slečna Candy nebo Candygirl - a já to miluju. Atmosféra celého krámečku je hrozně příjemná - a to nemám ráda růžovou. Všechno to sladký a "exotický" (jak by to asi nikdo nenazval, protože to je "jenom" Anglie a Amerika a ne žádný Thajsko nebo Uzbekistán) a já si tam chodím, na všechny se usmívám a užívám si to - teda ne tak úplně.
Jasně, na jednu stranu to je splněný sen každýho, kdo miluje jídlo a sladký, na druhou stranu ale noční můra cukrovkářů a fitnesek. Asi jsem na začátku použila až příliš tvrdý výraz s tím peklem, nicméně žádný med to taky někdy není. Jsem ve své podstatě prodavačka, jako každá jiná, jen v hezčím, příjemnějším a trochu dražším obchodě.
To poslední, má za následek dvě věci - větší tržby a debilní řeči lidí, co tam přijdou ohrnovat nos a otáčet každou korunu, co v peněžence mají. Nejlépe ještě od lidí, co vzápětí jdou a koupí si třeba svetr za litra nebo iPhone a tak. Taky tam sem tam zajdou holky s kabelkou v ručním háčku (taková ta pozice "no to mi ani neřikej") pro co jiného, než VOSSku a všechno ostatní jsou pro ně "3 týdny ve fitku" nebo "prdel na dvě sedačky". Já jí mám a nevidím v tom nevýhodu, aspoň si vedle mě nikdo nesedá!
Když už přijdou lidi, co si toho iPhona nekoupí, jsou to ti, co u všeho hledají cenovku a porovnávají to s českým zbožím, takže každou chvíli slyšim "Pojď Pepíčku, za ty peníze ti můžu koupit 10 tatranek," nebo "To si raději koupíme milku v Bille, pojď." Jako by čekali, že věci dovážené ze zahraničí, a spousta z nich z takové dálky, bude stát jako český lentilky. A kdyby chtěl Pepíček Tatranku, netáhl by tě do Candy Store, babi.
Ale já jsem tu spokojená, dokonce i teď dopisuju a dělám poslední úpravy článku tady, zatímco kolem mě skoro tančí všechny ty dobroty a já se nemůžu dočkat, až to tu všechno vyzkouším! (Né, že bych už toho pár neměla za sebou) Nejvíc mě osobně baví to, dělat lidem (a hlavně dětem) radost! Můj nejoblíbenější je jeden z našich nejčastějších zákazníků s maminkou - chlapeček je autista a my fungujeme jako porce odměny, když něco zvládne - to dává mojí práci hned jiný rozměr!
A taky je hrozně super, když už od dveří slyším "Hele, oni mají tohle!" nebo když se mě ptají "A máte ty hnusný bonbony?" a já hned vím, o čem mluví.
Ano, občas to tu je šílený, lidí jak naprdíno, až mě z toho bolí nohy, až doma brečím, jak už do práce nikdy nepůjdu a najdu si bohatýho stařečka, ale nakonec se sem dycky ráda vracím a na ty lidi se usmívám - obzvláště na ty, ve kterých vidím stejnou jiskru v očích a nadšení, jaké mám i já!

A jak jste na tom vy se sladkým? Už jste někdy vyzkoušeli něco z Ameriky nebo Anglie? Co vám chutnalo nejvíce a co bylo naopak nejhorší, co jste vyzkoušeli? Navštívili jste už některou z poboček Candy Store? Těším se na Vaše komentáře!

4 komentáře:

  1. Hmm, nevěděla jsem, že Candy stores existují :D. Určitě jsem něco měla, ale už si nevzpomínám :/.. Jinak , pracovala jsem jako servírka, znám ty tvoje pocity :D.
    Ptát se, jestli dostane kafe v kavárně, to je poněkud tristní :D
    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano existují a osobně si myslím, že je to VYNIKAJÍCÍ nápad! Protože každý, kdo byl v USA nebo GB si určitě něco zamiloval a tímhle snadným způsobem to může mít i tady! :) Taky jsem dělala servírku, ale už jsem asi debilitu některých lidí jsem už asi zapomněla :D

      Vymazat
  2. Takže! S těma copánkama ti to moc sluší, škoda toho přiblbého efektu co dělá hnusnej kontrast mezi pletí a pusou :D O ničem kromě Arizony a Vossky jsem z obrázků (nebo zmíněných) neslyšela, jednou jsem vyhrála Japan candy box a teda abych pravdu řekla, moc to za to nestálo. Ráda bych z Candy určitě něeco vyzkoušela, to mi je uplně jasný :D i když jsem poslední dobou spíš na slaný *naláduje si do pusy čoko cookie od Milky*. Jinak ten zadek přes dvě židle mě fakt rozesmál, s jakym nadšenim jsi to napsala :D Jinak Candy store je určitě i v Praze? Bych se tam šla někdy podívat :). Z těch občasných kiksů si nedělej hlavu, zeptej se všech, co pracují s penězma, že se takový věci občas stávaj všem :). Doufám, že tam dlouho vydržíš :) a něco mi ukradni domů :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ten Snapchat efekt miluju, nemůžu si pomoct :D jsem taková.. hezčí :D to byl můj první den v práci, když nepočítám promo :) Jinak Candy je určitě i v Praze a najdeš tam i jiný věci, než sladký - třeba ten popcorn z fotky, sušený maso a různý brambůrky! A určitě stojí za to, já s popcornem čekám na Míšu :D jinak by mě zabil :D No jooo, víš jak já si všechno beru a tohle se už nesmí stávat, je to 2x za tu dobu, co tam jsem :/ a až sem přijedeš na přespávačku, jak jsi mi slíbila, tak ti určitě něco přinesu :D :*

      Vymazat