14. 1. 2018

Na kukačku #8 To teda byla show!

Už dlouho se mi nestalo, abych film probrečela od začátku až do jeho konce. Možná i nikdy. To prolomil snímek z roku 2017 - The Greatest Showman, v češtině Největší Showman. Proč a jak, to se dozvíte v dnešním povídáním o něm. Nebude to úplně recenze, ale snad vás to bude bavit. Čtěte dál!


Předem bych ráda upozornila, že filmové recenze nejsou úplně můj šálek čaje, takže se omlouvám, pokud se vám nedostane toho, co tu čekáte. Je to spíš takový výpis mých pocitů z filmu jako takového.

Děj filmu zaznamenává příběh Phinease T. Barnuma, amerického showmana, politika a businessmena, zakladatele Barnum & Bailey Circus. Jako chudý chlapec se zamiloval do Charity, dívky z velmi zámožného rodu, ale jak tomu tak bývá, takovému vztahu systém příliš neholduje. Barnum se ale vzchopí a po několika letech si Charity skutečně vezme. Když firma, ve které pracoval několik let, vyhlásila bankrot, Barnum přišel o práci. Jelikož je ale vizionář s velkou představivostí, rozhodně se založit muzeum kuriozit. To ale pro lidi není dost atraktivní - příliš mrtvé. Proto Barnum přijde s nápadem živého vystoupení lidských kuriozit - a tak vznikla vize cirkusu, jak ho známe.
Cirkus je něco, co si většina z nás od mala užívá. Barvy, hudba, světla - to všechno, snad až na týrání zvířat, se kterým je cirkus často spojován. Já osobně ale vždycky měla radši klauny, artisty a tanečníky. A to je přesně to, co nám film ukazuje především. Obsazení v podobě Hugh Jackamana, Zaca Efrona, Zendayi, Michelle Williams nebo Rebeccy Ferguson a mnoha dalších herců, mi přijde na muzikál perfektní. Herecké výkony a především zpěv jsou vážně skvělé, je na ně velmi příjemný pohled a mezi členy týmu očividně panovala skvělá nálada a chemie zapracovala. Velmi příjemně na mě zapůsobil i fakt, že většinu scén, včetně artistických, točili herci sami a dubléři se využívali jen minimálně.
Co dalšího na mě velmi příjemně zapůsobilo, byly kostýmy a kulisy. Cirkusové prostředí na mne vyzařovalo přesně tu atmosféru, kterou si vybavím z mých návštěv cirkusů, akorát tak ještě x100! Skoro jsem cítila vůni sladkého popcornu, buráků a udupaného sena a pilin. A kostýmy účinkujících, ale i dobové šaty v rámci ostatních scén i mimo manéž byly ohromné. Nutno také zmínit skvělou práci maskérů, nic nebylo přeplácané, ani pokud se jednalo o Tetovaného muže nebo psího chlapce. Být v daném období v podobném cirkuse, byla bych uchvácena - úplně stejně, jako jsem byla, když jsem vše viděla na filmovém plátně.
A v uchvácení mě ponechávala i hudba. Soundtrack k tomuto filmu je jeden z mála těch, které dokážu poslouchat celé a klidně celé dny dokola a dokola. Energická hudba, dynamické balady a tolik emocí v textech. Musím s jistotou říct, že jsem v kině procítila každý tón a každé slovo, které zaznělo. Texty jsou navíc chytlavé, stejně jako melodie, takže je jen těžko dostanete z hlavy. Osobně si ale zatím stále nedovedu vybrat favorita, takže za mě prostě všechny! Nejznámější skladba s názvem This is me vyhrála ocenění Zlatý Glób, což si podle mě opravdu zaslouží!
S hudbou a kostýmy se v ruku v ruce nesou choreografie. Jelikož tanec miluju (ačkoliv ho po skončení dramatického kroužku už kromě pokoje a sprchy nikde neprovozuji), tohle bylo něco, co jsem si užila opravdu hodně. Dělá na mě velký dojem, když synchronizovaně tančí velká skupina lidí, sem tam se něco tančí v páru a do toho ještě krásně znějí sbory, tleskání a každé dupnutí nebo rána do stolu do hudby perfektně zapadá. Tolik energie v tanečnících mě skoro donutilo vstát a tančit taky, nemít celý film oči plné krokodýlích slz (btw, pláčou krokodýli vůbec?).
Díky choreografiím a kostýmům se mezi mé nejoblíbenější postavy řadí dvojčata Florence a Mary Martinovi, což vám podle jména nic neřekne, ale jedná se o sestry albínky, které ačkoliv ve filmu nemají jediný štěk si naprosto získaly mé srdce, především ta ze sester, kterou ztvárnila Mishay Petronelli.

Tenhle film mi dal tak strašně moc emocí, které jsem dlouho nevypustila ven. Od začátku filmu až do jeho úplného konce, kdy mne z kina už pomalu vyháněli, jsem se nemohla donutit přestat ronit jednu slzu za druhou. Za mě osobně se tenhle film stal mým absolutním favoritem a předčil všechny filmové muzikály, včetně La la landu. Možná to bylo právě prostředím, obsazením nebo sbory a velkými choreografiemi, ale za mě je tohle prostě top. 💖

1 komentář:

  1. Marti já to tak nutně potřebuji vidět! Celé dny závisle poslouchám soundtrack. Doufám, že se o příštím víkendu do toho kina dostanu :-)

    OdpovědětVymazat