Přečteno! Další postátnicové čtení dětských knížek!

V posledním článku jsem slíbila další část dětských knížek, které jsem přečetla a rozhodla se je nechat na další článek. Jsou pro mne skvělou alternativou, když nemám náladu na složité zápletky. Jestli vás některá zaujala, čtěte dál!

První jsem do ruky vzala Pana Podpostel od Chrise Riddella, kterého většina z nás zná jako úžasného kreslíře - což se projevilo i v téhle knížce, protože ty obrázky jsou prostě nádhera! Překrásné ilustrace doprovázejí příjemný a úsměvný příběh o Jeníkovi, který objevuje ve všech koutech svého domova podivuhodná stvoření. Je to opět spíše jednohubka, vhodná pro čtení dětem na dobrou noc, ale i nám s mamkou udělala velkou radost a jsem moc ráda, že ji doma mám.

Jako další jsem si rozhodně nemohla odpustit Pobertův plánek, který má k sobě i hůlku a ta, pozor, nejen že svítí, ale taky se dá rozložit na tužku s neviditelným inkoustem! Provádí nás po Bradavickém hradě a jeho pozemcích, odhaluje tajemství a vypráví různé zajímavosti a na rozkládacích stránkách najdeme části slavného pobertova plánku, na kterých když zasvítíme hůlkou, můžeme hledat různá překvapení. Asi rozumíte, že tohle jsem si jako potterhead nemohla nechat ujít! Je to skvělý formát, obsah mě strašně bavil a to ani nemluvím o hledání věcí na pláncích - nad tím jsem neseděla sama, ale společně s mamkou, která je díky mě už taky Potterhead.

Jako poslední a tentokrát slibuju, že i obsahově trochu delší, jsem si vzala A oceán byl naší oblohou od Patricka Nesse. Nicméně s tím, že je to "další dětská kniha" jsem se trochu sekla. Doporučený věk je sice od 10 let, nicméně obsah knížky je trochu hlubší a tak si myslím, že aby ji čtenář opravdu pochopil, musí být trochu starší. Knížka A oceán byl naší oblohou vypráví příběh Bílé velryby od Hermana Melville naruby - nejspíš jste už uhodly, že z pohledu velryby. Pokud jste Bílou velrybu jako já nečetli, myslím si, že vás to o nic neochudí a přečíst si jí můžete i tak. Nicméně se musím přiznat, že jsem ze samotného příběhu byla trochu zmatená a ke spoustě věcem mi chybělo znázornění - knížka má sice spoustu nádherných ilustrací (a viděli jste tu obálku i s tím, co se skrývá pod přebalem?! Rovina Cai je vážně skvělá!), ale některé věci, které bych ráda viděla, ukázané nebyly. I přesto má ale podivně poetickou atmosféru a spoustu krásných myšlenek, které vás na chvíli zastaví a v hlavě vám zní možná i několik dalších dní. Rozhodně pokud máte rádi takové ty hlubší knihy (a ne jen proto, že je to o zvířatech ve vodě) téhle krásce dejte šanci!

Tak tohle byly poslední knížky, kterými jsem nastartovala své čtecí tempo a teď se vrhnu na knížky nejen rozečtené, ale taky dějově i stránkově obsáhlejší. Za všechny tyhle knížky bych ráda poděkovala Albatros media, protože jsem za ně strašně vděčná, i když si u té jedné sama nejsem jistá, jestli se mi fakt líbila nebo ne.. 😅