15. 3. 2017

Přečteno! Bazar zlých snů (část 1.)

"Každý by si měl alespoň jednou za svůj život přečíst nějakou knížku od Kinga," to mi alespoň říká moje sestřenice. Ke mě se od mistra dostala kniha Bazar zlých snů, a mě trvalo dlouho, než jsem ji vůbec začala číst, protože jsem se stále tak nějak bála - co když se mi nebude líbit? A jak to nakonec dopadlo, to se můžete dozvědět v následující recenzi, rozdělené - kvůli jejímu dlouhému obsahu - do dvou částí!
Hned na začátku recenze bych chtěla touto cestou ohromně poděkovat knihám Dobrovský za příležitost spolupráce, za víru, kterou do mne vložily a zároveň se chci nastotisíckrát omluvit, že mi sepsání recenze trvá takovou dlouhou dobu. Výmluvy stranou, opravdu jsem se děsně bála, jak velikosti knihy, tak toho, že bych mohla své oblíbené knihkupectví svou recenzí zklamat (nene ve smyslu negativní, jako spíš nekvalitní recenze).  A ono pro mne taky není nejlehčí číst Kinga poprvé. Proto doufám, že po hodinách strávených jak nad čtením knihy, tak nad psaním recenze, se nebudete zlobit a moje dřina se vyplatí.

Kniha Bazar zlých snů je sbírka povídek, které Stephen King napsal v průběhu své kariéry, a některé z nich (až do teď) nevydal. V úvodu nám o tom autor poví trochu více, zvláště pěkné je pak Kingovo přirovnání sebe a svých povídek k pouličnímu prodavači, který prodává jen o půlnoci. Včetně 20 povídek je zde také ke každé krátký text, ve kterém se sám King rozpovídá, například o tom, jak ona povídka vznikla. Na závěru každé z nich pak nechybí ani věnování.
Nedá se říct, že by mne každá povídka chytla a líbila se mi. Se vší úctou ke spisovateli to ale není jím, ale spíš obecným očekáváním od něj - přeci jen ti z nás, kteří alespoň viděli některý film, postavený na Kingově knize, víme, co všechno dokáže - například v Mlze nebo klaunském hororu To. Ráda o Kingovi smýšlím jako o otci a mistrovi hororu, ale to neznamená, že se mi vždy trefí do vkusu. Jak se říká, 100 lidí - 100 chutí. Teď, když tu vedu takové řeči si připadám jako pravý kritik, ale nemyslím to zle. Jednotlivé povídky ve mne nechali různé dojmy.

Třeba hned úvodní povídka Míle 81 se mi líbila velice! Byl to přesně ten typ příběhu, který si s Kingem spojuji. Abych vám nezkazila čtenářský dojem, ke každé zmíněné povídce jen naznačím, o co se jedná. Míle 81 vypráví o zabláceném stejšnu, který nemá řidiče a čeká, až se ho někdo dotkne, aby se ho mohl zmocnit. Přesně tak jsem si představovala Kingovo psaní. Poutavé, děsivé a dokonce rozdělený do kapitol podle lidí, kteří měli se stejšnem co dočinění, a jejich vehiklů.
Naproti tomu další povídka Premium Harmony mne neoslovila - dokonce jsem ji zdá se ani nepochopila. Ne jen, název, ale samotnou myšlenku, pointu, příběhu. Ten je totiž o tom, jak se dva manželé hádají v autě a paní odejde pro fialový míč. (Víc samozřejmě neřeknu, ani pod hláškou SPOILER ALERT. Nejsem nelida.) Příběh nebyl ani dlouhý, za což jsem zpětně ráda.
Povídka Batman a Robin mají spor ve mě vyvolala reakci "Jeeežiš ne, jen nic o komiksech, no tak," ale naštěstí byl příběh o muži a jeho už senilním otci, který trpí Alzheimerem. Trochu mi to připomnělo mou babičku, která bohužel loni zemřela a trpěla stejnou nemocí. Samozřejmě celý příběh se jí nepodobal, ale King zvládl krásně popsat většinu chování člověka s touto nemocí, že to jisté vzpomínky vyvolalo. Opět se zde ukázalo trochu toho vysněného "Kingovství", o které jsem se bála při předchozí povídce.
To ale zase o trochu usedlo, při čtení Duny. Ta pojednává o soudci v důchodu, který od mala skoro každý den vesluje na malý ostrůvek s písečnou dunou. Ne, že by tahle byla špatná, což bych prohlásila o Premium Harmony, jen byla slabší, než ty dvě, které se mi do té doby líbily. Nechává nás v otevřeném, well "otevřeném" konci, kdy si jasně myslíme, že pointu známe, ale nakonec vlastně ne.
 To mi tak trochu přišlo i v povídce Zlý chlapeček, která se mi (opět) líbila moc. V tuhle chvíli jsem si říkala, jestli si King náhodou schválně nesrovnal své povídky dobrá-špatná-dobrá-špatná atd. Tahle povídka je o vězni, odsouzeného k smrti za vraždu malého chlapce. Ten pak vypráví, jak to všechno bylo - a jeho příběh je hodně twisted! Ale bylo to super, zase další pohled na super práci Kinga a jeho matení mysli a ukázky lidských charakterů.
Následovala povídka Smrt, která vyvrátilo pravidlo střídání dobrých a špatných příběhů v téhle knížce. Protože i tahle byla jedna z těch lepších! Je o muži jménem Trusdale, kterého odsoudili za vraždu 10-leté holčičky, což on popírá, že by udělal. Ačkoliv skončila tak, jak skončila, stále si pokládám otázku, zda to vážně udělal on - to s vámi King dělá, donutí vás pochybovat a uvažovat.
Další povídka, s názvem Kostnice, byla první ve sbírce, která byla zveršovaná - well, "zveršovaná". Nevšimla jsem si, že by se to někde rýmovalo a díky tomu, jak se to o poezii pokoušelo i úpravou textu, mi trvalo stránku a půl, než jsem si prostě řekla "F*ck it" a začala jsem to číst jako klasický text - prostě klesnout hlasem tam, kde je tečka. Vypráví zde svůj příběh muž, který se svou družinou zkoumal (pravděpodobně) džungli, ale výpravu přežil jako jediný. Komu ji vypráví nevíme - byl zde ale podle zmínek mladý chlapec, nějaký další muž a jestli někdo další, těžko říct. Tahle povídka byla za mne zase jedna z těch slabších.
Povídka s názvem Morálka byla hodně zvláštní. Vypráví příběh Nory, která dělá něco, jako ošetřovatelku staršímu muži - Winniemu - který byl po mrtvici. Její druh Chad byl učitel na "suply", který se marně pokoušel dopsat svou vlastní knihu. Peněžní zásoby se tenčily a dluhy narůstaly. Nora pak dostala od Winnieho podivuhodnou nabídku. To, co pro něj musela udělat, aby dostala dost peněz na to, aby zaplatila dluhy a mohla se s Chadem odstěhovat ji ale stálo kousek sebe - a to přesně mi na tom přišlo zvláštní. Pokud se k povídce dostanete i vy (nope, ještě nejsme ani zdaleka za půlkou knihy), zajímalo by mne, jaký názor na to, co Nora udělala máte vy. Za mne to není nic, "TAK" hrozného na to, aby z toho měla špatný celý život. Nicméně přesný název morálka vypovídá o tom, jak si každý její čin - hřích - přebere.
Abych pravdu řekla, další povídku pojmenovanou Posmrtný život, mám ráda ze všeho nejméně. Dokonce jsem se na ní zasekla na dobrý měsíc, přemlouvajíc se, abych to ještě zkusila. Ve zkratce je to polemizace o tom, co nás čeká po smrti - to by člověk podle názvu nečekal, že? Nicméně si myslím, že tahle tématika se dala zpracovat o něco lépe.
 Posledním příběhem v první půlce knihy (a také v první půlce recenze) je povídka Ur, která vypráví příběh učitele angličtiny z "docela dobré školy", Wesleyho Smitha. Wesley se po rozchodu s jeho kolegyní   rozhodl, že si jako "každý moderní člověk" pořídí Kindle. Ten jeho ale přišel růžový a ještě s možností, kterou žádný jiný Kindle nemá. Možností prohlížet Ury, které zobrazují knihy mistrů, o kterých nikdo nikdy nevěděl. A nejen to - dokáží ukázat alternativní minulost či budoucnost. Jak se s tím Wesley popere?
Tohle je první část recenze! Druhou najdete kliknutím na šipku! Jak se vám první část recenze a samotné knihy líbila? Napište do komentářů!

Žádné komentáře:

Okomentovat