17. 4. 2017

Mé první rande s audioknihou

aneb: Dá se číst ušima? Audioknihám jsem nikdy moc nevěřila. Ačkoliv si texty písniček pamatuju zpaměti a většinu z nich poznám už po pár prvních tónech, nevěřila jsem tomu, že by mi v hlavě utkvělo cokoliv, co bych slyšela číst někoho jiného. I tak jsem se ale rozhodla to prubnout a proč to nezkusit s něčím, co miluju ze všeho nejvíce, že? Jak dopadlo moje první povyražení s audioknihou se dozvíte v dnešním článku!

K "velkému překvapení", jsem si jako první audioknihu vybrala jednu ze série Harryho Pottera - přesněji Ohnivý pohár. Knihu jsem si nestahovala ani nekupovala, ale našla ji rozdělenou do 3 částí na YouTube, což mi vyhovuje, protože nemusím utrácet peníze.
Na začátku jsem si myslela "Pche, to bude hned, když to čte někdo jinej a ty jen posloucháš. To máš do 5 hodin jak nic." Opak byl pravdou. Když jsem viděla, že verze, kterou poslouchám (a kterou namluvil milý hlas Jana Hyhlíka), jak už zmíněno na tři části, kdy každá má přes 9 hodin, trochu mě zamrazilo. Řekla jsem si ale oukej, oukej, dyť ono i čtení knížky normálně docela trvá. No, a pustila jsem se do toho.
Kapitola první, Raddleův statek. Pauza. Měla bych si vzít sluchátka. No a když už jsem v tom, nějak se tu uvelebím a vezmu si nějaký čaj a sušenku. Tak jo, all set, jdeme na to. Play. Píp, někdo mi píše na Facebooku, hele nové video od Tasty. A nepřišel mi náhodou email? Bum a najednou jsem v druhý kapitole a už nevím, co se říkalo v té první. Takže pokud vám někdo stejně jako mě tvrdil, že při poslechu audioknihy můžete vařit, učit se nebo řídit, nenechte se zmást - pěkně lžou.
Cokoliv jsem se snažila při poslechu dělat - čtení, psaní, kreslení, vaření, dokonce i lakování nehtů - mě vyrušovalo, takže nakonec jsem u toho musela sedět stejně, jako u čtení klasického. A to jsem si vážně myslela, že multitasking zvládám. No, možná i jo, ale při audioknihách rozhodně ne.
Další problém přišel s pamětí. Zjistila jsem totiž, že pokud nečtu vlastním vnitřním hlasem (taky když čtete máte v hlavě malého vypravěče? Ne? Okay..), mám problém udržet v mysli, co se v knize stalo naposled. Takže jsem si "čtení" prodloužila asi o půl hodiny, jak jsem po každé pauze mezi poslechem musela vracet aspoň o minutu nebo 30 vteřin zpět.
Další věc byl fakt, že když jsem audioknihu neměla v telefonu, musela jsem si zapisovat v kolikáté minutě jsem na Youtube skončila, protože má data by nevystačily ani na přečtení nadpisu, natož na to poslouchat celou kapitolu o tom, jak se Harry statečně vypořádal s drakem.
S dostupností audioknih to není tak špatné, stejně jako eknihy existuje spousta míst, kde si (alespoň většinu a především starší kusy) můžete knihy bezplatně stáhnout nebo rovnou poslechnout, jako třeba já na YouTube. Nevýhoda toho je, že ne vždy se jedná o originální audioknihu čtenou zkušenými lidmi ale někdy dokonce někým, kdo při čtení zadrhává nebo - jako v případě Hry o trůny, kterou jsem našla taky na YouTube - nemají správnou výslovnost a artikulaci.
Celkově jsem tedy kouzlu audioknih nepropadla, možná to ještě přijde, ale zatím můžu hrdě říct, že písmenka jsou pro mne nenahraditelná a proto, moderní techniko, se můžeš jít bodnout. Ne vážně, pro tentokrát zůstanu u klasického čtení z papíru nebo čtečky.
Ale vy se nenechte odradit! Má zkušenost je jedna z milionu a třeba právě vás začne poslech knih bavit a přijdete na jejich kouzlo! A pokud už máte zkušenosti jiné (nebo i stejné jako já), podělte se do komentářů - přijímám i rady, jak si audioknihy oblíbit!

2 komentáře:

  1. Asi by som sa na toto nedala kvôli tej koncentrácii. A chýbal by mi pôžitok z knihy, takže rozhodne som za papierové. Ale ako skúsenosť je to dobrá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, ta koncentrace je základní kámen a ono je snazší se soustředit u čtení, než u poslechu, protože nás to - jako u hudby - svádí dělat jiné aktivity, protože máme "zaměstnané" jen uši :) Zkušenost zajímavá a v budoucnu to možná zase zkusím, ale prozatím je papír a obrazovka mého Kindlu vítěz :)

      Vymazat