1. 7. 2017

Přečteno! Tiché šlapací království

Na víkend je občas potřeba něco jednoduchého a oddechového. Já si nejraději sednu k nějakému filmu nebo seriálu a pokud víkend trávíme s rodiči, nejradši si s mamkou pouštíme Cimrmanovské divadelní hry. Skvělá ukázka českého humoru a ohebnosti českého jazyka. Dnes mám pro vás mini recenzi na knihu jednoho z Cimrmanů, Zdeňka Svěráka. Jestli ho máte rádi, jako já, čtěte dál!
Když se mi do ruky dostala tato mini knížečka, jasně jsem věděla, že bude do hodiny přečtená. Pohádka Tiché šlapací království, je psána jako rozhlasová pohádka Zdeňkem Svěrákem v 60. letech, kdy televize ještě nepanovala světu tolik, jako tomu je dnes. Nicméně její děj zdá se nelahodil uchu normalizátorům, proto ji v 68. roce zakázaly - nejspíš jim atmosféra onoho království až příliš nápadně připomínala Československo.
Proč? V tomto království se totiž nesmělo mluvit nahlas, ba ani vydávat jakkoliv hlasité zvuky. Pokud jste tento zákaz porušily, zajistilo vám to "letenku" přímo do královského vězení. V tomto království, kde nesměly jezdit ani auta, ale všechno bylo šlapací, vládl král Tichošlap IV. a měl dceru, princeznu,  Bohunku. Král nesnášel hluk a měl rád známky, na kterých byl on sám. 
V pohádce se dočkáme lásky, ponaučení i lehkého humoru. Kniha není jen pro děti - jak je u Svěráka známo, pracuje s jazykem tak dobře, že si v jeho hrách i pohádkách přijdou na své i dospělí. Kniha příliš nevykresluje postavy, přeci jen je to postavené jako rozhlasová pohádka a byl omezený čas a tak není třeba jej ztrácet na to, jak dlouhé měla princezna vlasy nebo v jakém znamení se snad narodila. V celé pohádce je 11 postav, včetně těch ženských. V knize najdeme i několik písní, vystihující určité situace děje, což mi přijde jako zajímavé oživení. Celý příběh vypráví reportér Ludvík Šňůra.
Kniha je vskutku maličká, má staře vyhlížející, až tradiční, typ pevné vazby a jednoduchým vzhledem, celá doplněná o jedinou ilustraci v podobě reportérského mikrofonu. Na pouhých 63 stránkách je vykreslen příběh plný klasického humoru, který jsem sice už několikrát zmínila, ale nemůžu si pomoct - je to jedno z mých guilty pleasures (= pro starší generaci: provinilé potěšení - máme to rádi, ale skrýváme to, či se za to stydíme).
Knížečka je celkově milá, dovedu si představit, že takovou pohádku hrajeme s dramaťákem (o tom více ve článku zde). Mé hodnocení je 7/10! Za knihu děkuji Knihám Dobrovský.

Chtěla bych znát váš názor na Svěrákovu tvorbu a Cimrmana, proto mi napište do komentářů zda jej máte rádi nebo ne a pokud ano, jaký je váš nejoblíbenější počin!

4 komentáře:

  1. Teď jsi mě na to úplně nalákala. Já totiž přesně miluju podobné počiny plné takového humoru. Určitě se po ní někde podívám ♥
    → melloriya.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě mrkni, není to tedy nejlepší dílo, které má, ale je to příjemné, krátké a podle mě se to bude i jednou líbit i dětem :)

      Vymazat
  2. Jé o téhle knížce jsem ještě neslyšela. Tu si ráda přečtu. Jestli mám ráda Cimrmana? Nad pracovním stolem mi visí zarámovaná deska Posla z Liptákova:)

    www.cityscape-bliss.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je miloučká, snad se ti bude líbit :) Posel z Liptákova je skvělý, můj osobní favorit byl vždycky Švestka, poslední dobou ale používám hlášky i ze Severního pólu nebo Blaníku, takže těžké vybírat :D

      Vymazat