Vybraný příspěvek

HUMBOOK FEST 2018

25. 8. 2017

Co mě naučila práce v knihkupectví

a vy byste měli vědět taky, část druhá. První část se vám líbila a to mě moc těší. Práce v knihkupectví mě ale naučila mnohem více věcí, proto dnes přicházím s druhou částí tohoto článku. Opět chci upozornit, že je to brané s nadsázkou, takže i když věci myslím vážně, na střílení to není a chci vás tím především pobavit. Takže jestli vás zajímají další zkušenosti knihkupce, které miluje a nemůže vystát, čtěte dál!

7. Nejsme veřejná čítárna ani knihovna

Chodíte někdy do restaurace jen ochutnat jídlo a nezaplatit za něj? Nebo do posilovny zkusit stroje, ale odejít, bez zaplacení vstupného? A co takhle do kina jen na čumendu? Asi ne, že jo, tak proč to dělat u nás? Jestli vás zajímá, zda-li vás kniha chytne, jsem si jistá, že náhledy mají na internetu stovky i tisíce knih a ta, kterou mi "nenápadně" čtete za regály určitě nebude výjimkou. A co mě dokáže pořádně naštvat? Když se někteří ani nesnaží být nenápadní, stojí v cestě i přes to, že jasně dávám najevo, že to není vhodné, ba naopak když mi sedí na schůdcích ještě zavtipkují, že se nenechají rušit nebo že jim já nepřekážím. What?

8. Existuje kniha na každý prd

A to možná i doslovně. Existuje kniha o čemkoliv, co na světě je, bylo nebo bude. Ať už odborná literatura, román nebo i humorná brožura, na formě nezáleží. Z vlastní zkušenosti vím, že se najde kniha o všem. Dokonce i o hovně - a to nechci být vulgární, i když bych mohla - i samotné exkrementy mají svoji vlastní knihu.V mnoha ohledech je to nejspíš přínosné, nicméně si často říkám, zda-li už nezacházíme až příliš daleko. Schválně tu nechám otázku pro vás - znáte nějaké téma nebo věc, o kterém si myslíte, že neexistuje žádná kniha? Dejte vědět do komentářů!

9. Knihy můžete soudit podle obalu

- ale lidi ne. Opravdu tomu tak je, ačkoliv nám přísloví jasně říká, že knihy podle obalu soudit  návod jak soudit knihu podle obalu! S knihami to tak dneska už prostě je. To se ale nedá říct o lidech. Marketing je svině a přesně na obalech se dnes staví popularita a nákupnost knih. Dřívější díla možná zakládaly na obsahu, ale kdo si dneska koupí obyčejné bílé vydání Pána prstenů, když ho může mít v ilustrované, runové nebo i kožené obálce? S lidmi je to daleko komplikovanější a nedá se říct, že vždy odhadnete vkus na literaturu, podle vzhledu člověka. Naučila jsem se, že ne každý mladý chlapec musí číst sci-fi, fantasy nebo mangu, ale i historické romány, že ne každá šprtka pohrdá knihami o koních nebo Stmíváním, že i dítě ve 2. třídě může číst horory ba dokonce že i 30-letý muž mi může krásně shrnout sérii Nástrojů smrti. A je toho mnohem více, až tak nás dokáže oklamat první dojem.

10. Mladá generace stále čte

A když už jsme mluvili o tom, jak nás někteří dokáží překvapit, zjistila jsem, že není pravda, že dnešní děti nečtou. Možná to není literatura, kterou by naše pomyslná rada starších schvalovala či vyžadovala, nicméně jsem došla k velmi mile překvapujícímu zjištění, že čtení ještě z daleka v srdcích naší budoucnosti - dětí - nevyhaslo. Ba naopak, vídám spoustu teenagerů i jen poflakujících se okolo polic (ne, že by si ovšem pokaždé něco koupily) a diskutujících o různých knihách. Někdy se i sama přidám a velmi mne těší slyšet tu úžasnou energii, pokud se mluví o knize, kterou si dotyčný zamiloval. Takže ačkoliv to není vždy Vergilius v originále, ale kniha o Minecraftu, Harry Potter nebo jen komiks, ta naděje v dětech a mladistvých pořád je. A ano, i Deník malého poseroutky se počítá!

11. Je těžké vybírat knihu pro někoho, kdo:

neví, co vlastně chce číst, "moc" nečte nebo nečte vůbec. A je jedno jak starý tento (ne)čtenář je. Není žádná sranda vyšvihnout se s doporučením, pokud je na někoho ta kniha "moc tlustá, s málo obrázky, moc drama, moc jednoduchá, s moc malým písmem, moc složitá, moc klasika" a podobně. A možná si teď říkáte, že si vymýšlím, ale jednou jsem měla přesně takový oříšek řešit a víte, s čím dotyčný odešel? Se sklopenou hlavou a komiksem za 50,- korun. Proto vás prosím, pokud jste opravdu nerozhodní ohledně toho, co chcete číst, utřiďte si nejdříve své priority, protože knihkupec, který se vám snaží poradit, je pak deprimovaný, že se mu nepovedlo vás přetáhnout svými tipy na světlou stranu.

To je konec druhé části zkušeností z knihkupectví. Co je podle vás to nejhorší, s čím se můžete v knihkupectví potýkat? Napište mi váš názor do komentářů! 

10 komentářů:

  1. Nejlepší je, když přijdou kupovat knižní dárek pro někoho jiného, ale neví, co ten dotyčný vlastně vůbec čte. :D :D Pak babo raď. :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Nebo přijde s něčím jako že chce knihu pro padesátiletou ženu a myslí si, že mi tím všechno řekl. Prostě mi dejte něco, co čtou padesátiletý ženský. Jen málokdy se mi podaří jim vysvětlit, že stereotypy nefungují. Tak jim mrsknu Třeštíkovou a ruce pryč. Ať je s tím ta jejich třeba vyhodí z okna, jestli je na historický romány nebo moderní experimentální prózu :D.

      Vymazat
    2. nebo jdou kupovat rodiče dárek pro synova kamaráda...akorát ví kolik mu je :-D

      Vymazat
  2. Ráda čtu, že mladí ještě čtou. Našemu synovi je 8, má průkazku do knihovny a já jsem strašně ráda, že ho nemusím do čtení nutit, ale čte rád.

    OdpovědětVymazat
  3. K té poznámce, že není vhodné číst si v knihkupectví - já občas jdu do knihkupectví jen tak, aniž bych něco konkrétního hledala. A pak objevím knihu, která má zajímavou obálku. Ale nechci dát 300,- za něco, co má hezkou obálku. Zároveň se nechci vracet. Takže se začtu do pár stránek a pak si ji třeba odnesu. Nevidím na tom nic špatného.
    Použité příklady mi nepřijdou vhodné. Do kina jdu na konkrétní film, na jídlo, protože mám hlad/chci si udělat hezký večer. Knihkupectví je jako když vlezu do obchodu s oblečením - taky chci nejdřív vědět, jestli mi to sedí, než za to vypláznu peníze.

    A i když mi pomalu táhne na třicet, stejně jako ti teenageři občas bloumám po knihkupectví, aniž bych si něco koupila - což je mnohem těžší, když člověk na to ty finance má (dělám si z toho trénink svojí vůle :D). A to, že nic nekoupí, když tam jsou, neznamená, že si o knihu neřeknou rodičům, takže je to vlastně v pohodě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že zde to bylo myšleno spíš na lidi, kteří chodí pravidelně a na opravdu dlouhou dobu. Většina knihkupectví má pro zákazníky k dispozici různé sedačky apod. kde zákazník může do knihy nahlédnout a rozhodnout se kterou si koupí. Ale divila byste se kolik mám stálých "zákazníků" třeba zrovna u nás, kteří chodí pravidelně na několik hodin a dokonce si rozečtené knihy i zakládají :D

      Vymazat
    2. Jak říká _Peti_. U nás taky nikdo nemá problém s tím, když si někdo chvíli sedne, knížku si prolistuje, přečte na zkoušku pár stránek. Ale když vám tam ten člověk sedí několik hodin a zabírá jedno z mála míst k sezení lidem, kteří si na rozdíl od nich něco koupí, z toho se mi vaří krev. Taky jsem tam měla třeba ženskou, která tam chodila každou středu doučovat nějakýho kluka angličtinu. Seděli tam dvě hodiny, aniž by se podívali na knížku. Když s tím nepřestali ani před Vánocema, kdy tam bylo narváno a zákazníci si kvůli nim neměli kam sednout, normálně jsme je vyhodili. A paní se ještě divila.

      Vymazat
  4. Já občas jdu do knihkupectví jen tak, bez toho, abych věděla, co chci. Když mne kniha zaujme obalem, zkoumám o čem je. A přece je jednodušší si to přečíst na ní a nevytahovat mobil a hledat na internetu...

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
  5. Když si knížky mám prohlížet na internetu, proč bych ji tam taky nekoupila? Chodím do knihkupectví, abych se rozhledla, co je nového, knihy očichávání, divam se na kvalitu vazby, jak kniha padne do ruky, kdo ji překládal,jestli má predmluvu, rejstřík. Má oblíbená knihkupectví mají i židličky, křesílka a stoly knihu prohlédnout. To vše podle mě ke knihkupectví patří.

    OdpovědětVymazat
  6. Abych všechny uvedla na pravou míru, ten bod je samozřejmě myšlený na naše "pravidelné čtenáře", kteří jsou schopni si k nám chodit číst knihy po kapitolách - jeden nám přečetl 6 dílů Hraničářova učně, aniž by si u nás koupil alespoň propisku... Samozřejmě chápu několik řádků, pro zjištění, jaká kniha je - a prosím vás, berte to s nadsázkou, jak je to myšleno :)

    OdpovědětVymazat