24. 5. 2016

Příběhy z druhé ruky #2

Oblečení ze second-handu má tu zvláštnost, že sebou nese velký otazník. Kdo byl předchozí majitel? Jak se dostalo do sekáče? A jakto, že jsem ho našla zrovna já? V minulém díle téhle mini série jsme slyšeli příběh trička, které zažilo rock i roll a následně velké zklamání.. Jaký bude dnešní příběh z druhé ruky?




Náš příběh začíná otevřením krásného butiku jménem Gold. Vlastnila ho tenkrát mladá a moc krásná Nikol a starala se o nás, o všechny, velmi dobře. Každý den, o polední pauze a po zavíračce, prošla celý obchod, narovnala komínky oblečení a upravila ramínka a teprve potom odešla, kam potřebovala. Jméno Gold dala butiku proto, že podle ní je opravdu stylové oblečení vzácné, jako zlato. Život v butiku je skvělý, denně se na vás podívají, sáhnout a zkusí si vás spousty lidí - pravda, ne vždy je to příjemné. Vzpomínáme si, jak si nás jednou chtěla zkusit dáma, která si očividně nechtěla přiznat svou velikost.. Chudinka.
Naštěstí jsme takových lidí nezažily moc, protože si nás asi po dvou týdnech odnesla Monika z hereckého souboru DoMiNo. Říkaly jsme si, že se blíží léto a Monika se určitě bude chtít předvádět před klukama - postavu a obličejík na to skutečně má, tak proto si vybrala nás, ale skutečnost byla jiná a mile nás překvapila. Asi bychom měly zmínit, že Monika je natolik talentovaná, že hraje v chystané Pomádě hlavní roli. A proč vám to říkáme? Protože nás si koupila právě k této příležitosti. Ano, je to sice neuvěřitelné, ale byly jsme jednou z hlavních rekvizit pro všemi milovanou Sandy. Ach, to byly časy, kdy nás prali v nejjemnější aviváži a mohly jsme se pyšnit stojanem s hvězdou. Všechny ty líčidla, vůně spreje na vlasy a zvuk rozezpívajících se hlasivek v zákulisí. Světla reflektorů a nejsladší zvuk potlesku, to byl náš svět! 
Ano,byl.. Dokud se nezjistilo, že DoMiNo je v krachu. Podle toho, co říkali shora, byly náklady na představení vyšší, než tržba. Když jsme si dříve vybavily sál, přišlo nám, že je vyprodáno. Ale ne, to byla jen zdánlivá představa na výsluní, opak byl pravdou. Většina diváků bylo ve skupinách, které mají levnější vstupné, tedy děti a starší lidé. Z takových peněz ze samozřejmě všechno zaplatit nedalo a tak se stalo, že DoMiNo jednoho dne zaniklo a členi se rozutekly, jako se Monice několikrát roztrhly korále, které se rozkutálely po celé šatně.
Nejsmutnější bylo, že my a ani další šaty jsme nemohly odejít s našimi majitelkami, ale byly jsme prodány do second-handu, to kvůli ztrátám na financích. Za nás dostaly docela dobré peníze, které pak mohli investovat do dluhů na pronájmu. A tak jsme už nikdy neviděly Moniku ani necítily vůni laku na vlasy, natož abychom slyšely potlesk. Teď to bylo jen cinkání dveří u vchodu, otevírání kasy a maximálně drby. Bylo štěstí, že to byl jen malý, soukromý sekáček s oblečením, které na tom ještě není tak špatně, aby se prodávalo na kila. A když si tak vzpomeneme, vlastně to nebylo úplně tak zlé, mohly jsme dopadnout i hůř.
Tahle etapa naší životnosti byla dlouhá asi měsíc. Po tom čase zazvonil zvoneček otevírajících se dveří a do místnosti přišla Carol. Mladá a svěží dívenka, která od pohledu věděla, jak se oblékat. Byla zrovna na střední, když se prodírala množstvím oblečení a zrakem spočinula zrovna na nás. Zorničky se jí roztáhly stejně rychle, jako koutky úst- byly jsme to, co hledala. Ani si nás nezkoušela - což bylo docela divné - a hned jsme přistály na jejím předloktí, společně s dvěma dalšími kusy. Když nás pak zaplatila a dostala v igelitce přišlo nám, že si lehce pohopkává cestou domu.
Teprve až tam jsme zjistili, že Carol studuje cestovní ruch - nebo to alespoň tak vypadalo podle všech atlasů a obrázků z celého světa. Neváhala a hned si nás musela vyzkoušet. Páni, to byla paráda, hrozně jsme jí sedly, stejně jako tenkrát Monice, v tu chvíli se nám po ni trochu zastesklo a jako by nám vybledly barvy. To bylo ale jen na chvíli! Carol si nás vyvěsila na dveřích, odkud jsme viděly na celý pokoj - obrovskou postel, nad kterou byly plakáty různých filmů, na psací stůl, kde byla spousta knih, papírů a zvýrazňovačů a nástěnka s kalendářem a fotkami nejúžasnějších koutů světa a taky na knihovničku plnou ne jen literatury pro teenagery, ale spousty cestopisů a knih o cestách do bájných zemí a míst na téhle modrozelené planetě - ano, to víme, protože má na stole taky globus!
Z nového místa jsme se vzpamatovávaly tak dlouho, že jsme nestihly přemýšlet, proč si nás koupila zrovna Carol. Nebyly jsme tak úplně styl, který nosila do školy nebo ven s kamarádkama - ne, že by nenosila šaty. Pak ale přišel krásný páteční večer a nám to zapadlo do sebe, jako knoflík do svojí dírky. Carol se celý podvečer česala a líčila - to bude nějaká sláva! Když si nás pak oblékla, jako bychom slyšeli znovu potlesk davu - POČKAT!!! Ono se nám to nezdá! 
Vážně ten potlesk slyšíme, ale tentokrát jsme v hledišti, ne nahoře na jevišti! Je to úplná nostalgie, být v divadle a koukat na všechno okolo, co se nám zdá tak povědomé, jako by to bylo včera, co jsme odešly. A největším dojetím pro nás byla chvíle, kdy začala okolo znít povědomá muzika - to snad ne! Vážně to bylo to, co jsme si myslely? Je to skutečnost nebo i šaty mohou snít? Ne opravdu, je to Pomáda!



5 komentářů:

  1. Páni, strašně se mi líbí ten nápad a tvé provedení je navíc opravdu luxusní. Mám úplnou chuť jít do sekáče! :D Nádhera!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za chválu, osobně jsem nadšená z tohodle nápadu i já sama :) A dá se říct, že sekáči tak nějak dělám reklamu, co? :D

      Vymazat
  2. To je dokonalý, hrozně jsem se do toho začetla a vyústilo to úplně krásně:))) tohle ti vážně jde, toho se drž, a těším se na další. Je to fakt originální,tohle jsem ještě nikde neviděla a proto si myslim že je třeba to ocenit!!
    krásný vážně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti berunko <3 moc mě to baví, je to hlavně něco, co je MOJE, je to ORIGINÁLNÍ a každej už může jen kopírovat tenhle nápad :)))

      Vymazat
  3. Divadlo, šaty a sekáč! Něco pro mě!!! Miluji tenhle příběh.

    OdpovědětVymazat