30. 12. 2015

Přečteno! Eleanor & Park

Příběh mladé romance dvou zcela odlišných lidí, jejichž rozdílnost je do očí bijící - to je příběh Eleanor a Parka. Knížka, která si nehraje na žádné velké lovestory, nepotřebuje nemoc ani znepřátelenost rodů, aby oslovila a podala nám krásný příběh. Jen obyčejný kluk a holka, co spolu jezdí společně školním autobusem. Eleanor & Park je další dílo, které jsem se rozhodla dnes recenzovat. Jste připraveni? Tak čtěte dál!

Příběh Eleanor a Parka, kteří jsou tak rozdílní, jak jen to jde, je příběh dvou středoškoláků, kteří si pomalu po lehkých nášlapech hledají svou cestu k lásce jeden k druhému. Nejen jejich vzhled, ale i životy jsou naprosté protipóly a to Eleanor neumí snadno překousnout. Ani jeden vlastně neví, co je na tom druhém přitahuje, a rozhodně to nebyla láska na první pohled, jako v jiných příbězích, ale byla tak silná, jako málo která. Eleanořina rodina ale nebyla ani zdaleka v takovém stavu, aby se mohli o jejím budování vztahu s Parkem vůbec dozvědět. Eleanor se totiž "domů" vrátila po roce, který strávila u bývalých sousedů, protože její nevlastní otec ji vyhodil z domu a její vlastní se k ní tolik nemá. Příběh se zdá být vlídný a neškodný, až do posledního zvratu, který změní všechno, co do té doby dostatečně fungovalo. Řekla bych vám to, ale to bych vás připravila o zážitek ze čtení.
Příběh byl skvělý, postavy byly super, vlastně jsem příběh hltala rychle po stránkách a kapitolách. Nemůžu říct, že by mě to nudilo, protože od takovéhoto příběhu nemůžete čekat nadměrnou akci, nebo nějaké složité zápletky. Je to podané tak, jak to v životě chodí a prostě některé dny jsou suché, s tím se musíte smířit už když si knížky podobného stylu vyhlédnete. Nebudou v nich lítat žádní mimozemšťani, ale bude to krásná, nenásilná romance. A protože jsem předtím četla Vražednou léčbu, řekla jsem si, že něco takového klidnějšího vážně potřebuju jako sůl. A jsem moc spokojená, že jsem si tuhle knížku koupila.
Asi nejvíc se mi líbila postava Parka, dokonce i víc, než samotná Eleanor. Nejspíš to je proto, že Park je takový šprt/nerd, což mám ráda, jelikož sem sama za jednoho považována. Tím ale nechci říct, že Eleanor neměla co do sebe, ba naopak sem se v ní viděla mnohem víc, než v Parkovi, především nejspíš proto, že jsem taky holka. Ale Park měl na mě až moc jednoduchý život, zato Eleanor a já jsme měly spoustu věcí v mnoha ohledech společných - třeba rozvod rodičů a nový, nevlastní, otec.
To, že se zrovna tak odlišní lidé dají dohromady ukazuje, že je jedno, jak kdo vypadá nebo jakou má minulost, pořád je to o tom, jaký člověk je. Tahle love story vás prostě musí chytnout za srdce.
Ale nebrečela jsem, to zas ne. Zato jsem se několikrát úžasně nasmála a několikrát jsem si povzdechla, když sem sama sebe viděla promítnutou v nesmyslných hádkách. Moc mě bavilo pozorovat myšlení obou postav a vzájemné popichování postav. Nejlepší na tom příběhu je jeho uvěřitelnost. To mu dodává takovou tu chuť číst, protože tam nejsou žádné zbytečné hyperboly. Je to prostě tak, jak to skutečně je.
Moc mě bavily části, kde se pohybovala Parkova rodina, nejvíc sem se bavila při scénách s jeho bratrem. Líbily se mi také části, kdy byly s Eleanor sami v pokoji. Dokonce i Parkovo malování očí mi přišlo při nejmenším humorné. Naopak špatné pocity jsem měla z Tiny, populární holky ze školy. Nicméně někteří démoni jsou horší, než jiní, proto na žebříčku nejhorších postav figuruje hnusák Ritchie, Eleanořin nevlastní otec. Sliz, který z něj šel mi oslintal snad i knížku. Fuj. 
Styl psaní autorky se mi velice líbil, především jazyk, jaký používá a rozdělení perspektiv - jak jednu chvíli vidí Eleanor nebo Park odlišně. Co mne ale hodně rozhodilo byl (opět) konec! Stejně jako u Papírových měst mi musel někdo zapomenout dát závěr do mého výtisku! Všechno končí se dvěma slovy - ovšem ta nikdy vyřčena nejsou.. Myslím si nebo alespoň doufám v to, že to bylo MILUJI TĚ. A pokud Rowell nenapíše pokračování, nikdo mi to nevymluví.
Tyhle YA miloučké realistické knížky já prostě můžu, je to styl podobný Johnu Greenovi, jenže ten do toho tahá velká dramata, čehož se naštěstí Rowell vyvarovala a já si mohla krásně užít příběh. Knížka si podle mě zaslouží 9/10. Ten bodík si schovávám dokud nepřečtu i Fangirl.



No a co vy, jaký názor na Eleanor a Park máte vy? A líbí se vám recenze? Na jakou knížku bych se měla brzo zaměřit? Pistě komentáře, těším se na ně! :)

4 komentáře:

  1. Moc hezká recenze :) Já si chystám Eleanor a Parka přečíst :))

    http://my-ideallife.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji a přeju příjemné čtení, je to krásná knížka :)

      Vymazat
  2. Skvele napsany, perfektni, to tvoje hodnoceni me chytlo tak, ze si to koupim a prectu.
    Děkujuuu x))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidi mi občas nadávaj, že i s kritikou dávám dost vysoký hodnocení, na druhou stranu si vybírám knížky, co čekám, že mě budou bavit, tak nevím, co si myslely :D děkuji a určitě si jí přečti! :)

      Vymazat